sobota 27. března 2010

R. - 3. díl

"Anděli, proč už nedokážu vidět svět a sebe v něm ostře? A kam se poděl můj úsměv? Uhýbají předměty před mými prsty, nebo jsou to jen halucinace? Přinášela kořalka vždy jen zapomnění místo radosti, nebo jsem to už zapomněl? Byla devadesátá léta jen sen, nebo se opravdu do nového století tiše vkrádá to nejhorší z let osmdesátých? Slyšíš mě, anděli? Který Ty vlastně jsi? Padl jsi, nebo jsi k nám byl seslán? A za co? Za co jsi byl seslán, nebo svržen právě sem, do města stínů? Proč jen Ty blyštíš se stále jak kapka jarního deště na rozvinutém listu? Proč Tví bratři ve víře stojící Ti po boku upadli v zapomnění? A co se stalo s Tvou vlastní vírou za ta léta, po všem, co jsi musel v tomto městě vidět? Nebo jsi opravdu slepý a už nevidíš nic z toho danse macabre, který se každou noc před Tebou odehrává? Jsi slepý i vůči přáním a modlitbám pomalu umírajících, kteří se dotýkají Tvého těla, nebo alespoň toho, co z něj zbylo?"
Ale anděl mlčel a v jeho nevidomých očích nebylo nic, dokonce ani odlesk víry malověrných dotýkajících se jeho utržené hlavy navlečené na kůl. R. pochopil, že anděl bez těla není součástí jeho světa, pochopil, že stejně jako on nevidí krásné a hrozivé tělo anděla, anděl nemůže vidět jeho. Bez zde skoro povinného doteku přenechal anděla jeho metalické stálosti, odhodil poctivě dokouřenou cigaretu a bez odpovědí se vydal na Cestu. Rozhodl se, že odpovědi stvoří sám.

neděle 14. března 2010

Čelisťový drtič

Ten který požírá mosty
A jeho slova jsou těžká jako kámen
Přichází skrze zdi a jeho dech
Má zelený tvar a fialovou vůni
Prsty dokáže chytit velblouda za ocas
A prostrčit jej uchem jehly
I s boháčem mezi dvěma hrby
Jeho vlasy jsou zapletené do ptačích hnízd
A plné hvězdného prachu ze spálených myšlenek
Oči žhavě žhnou hladem beze dna
Hladem plným ohně požírajícího oheň
Každý den a každou noc předcházen strachem
Následován hrůzou, zoufalstvím a pláčem
Nechává v sobě růst svou vlastní planou zlost
A všechny jednou zabije jeho strašná souměrnost

neděle 7. března 2010

Tygr

Potěšené dlaně žebrajících bezdomovců ještě hřeje vzpomínka na tygří chlupy. V prasklinách kůže se jim tygří chlupy mění v mince. Řecké. Otáčejí se a do větru jazyky vyrývají nadávky tygrovi. Větru je z tolika kund stydno. Raději tedy skryje své tělo s vyřezanými urážkami za roh domu a vystrčí jen čelo a oči. Cikánka právě tygra zastavila a zve ho na kávu. Větru je do pláče. Nechce rušit, ale nechce už ani déle snášet své zohyzděné tělo.

úterý 2. března 2010

Vítězný oblouk

Hvězdy vržené do Tvých úst
Když z nebe začali padat andělé
Omámení tou přemírou hojnosti
Kterou jim Otec bez matky odpíral
Připravily Immanuela o mravní zákon
Protože nechtěl uvěřit
Hlasům
Proroků s včelami ve vousech
A hadů mluvících lidskou řečí
A šepotu krve z cizích ran
Hovořícím o Vítězném oblouku
Nad hvězdným nebem