čtvrtek 27. září 2012

Znovu Samuel

Už jsem tu zase. Je mi trochu líto, že od nás odešel až na Svatou Horu. A také je mi líto, že je někdo schopen zavraždit poustevníka jen kvůli pár uschovaným cizím penězům. 

 

pondělí 3. září 2012

Mouřenec

Není mi úplně jasné, co má společného zlato s poustevníkem, i když to dřív byl německý hrabě. A také je zvláštní, že jako jméno se Gunther u Němců uchytil, ale Vintíř u nás ne. A jak se mohl kamarádit s Jaromírem i s Oldřichem? Škoda, že neuměl psát, mohli jsem vědět víc o tom, jak to mezi nimi a Jindřichem bylo. A sice všude píšou, že kostel sv. Mořice je na kopci zvaném Mouřenec, ale já bych spíš řekl, že kopec Mouřenec je pod kostelem sv. Mořice. Zajímavé je, že ten otonsko-románsko-goticko-barokní-aještěněco výsledek za určitého světla umí vypadat docela španělsky. A okolo jsou jen mrtví. Ti, co nejsou mrtví, byli vyhnáni. A to i když se jmenovali Gunther. Bylo by pěkné, kdyby sem z Annína chodil někdo pravidelně zvonit, ale asi tu na to mají nějaký automat. Pěkné většinou nebývá pohodlné. Pokud jde o to baroko, je tu ale nějak odfláknuté. Hlavně teda ta kostnice. To přece není barokní memento mori, to není ono vznešeně ponížené zpytování světel v soumraku, to není zkamenělý danse macabre, to je bordel. No, snad ještě tak vanitas vanitatum et omnia vanitas ... ale přece jen, Santini to uměl líp.






neděle 2. září 2012

Švihov

Ve 14. století nechal na místě dnešního hradu postavit zdejší šlechtic Vilém ze Švihova velkou tvrz obehnanou rozsáhlým vodním příkopem. Při této tvrzi vzniklo současně také městečko s farním kostelem. Za husitských válek byla tvrz dobyta a zničena.

Na jejím místě nechal Půta Švihovský v roce 1480 vystavět rozsáhlý gotický kamenný hrad, k jehož stavbě bylo využito také zdivo původní tvrze. Po dostavbě se hrad stal významným správním centrem oblasti a jeho pán tehdy patřil k nejbohatším velmožům království.

Za třicetileté války bylo městečko vypleněno švédskými vojsky, hrad ale tehdy dobyt nebyl. Po válce bylo císařem Ferdinandem III. nařízeno nedobytný hrad zbourat, ale díky neustálému oddalování demolice se nakonec podařilo hrad zachránit. Později, až do roku 1918, sloužil hrad jako sýpka.