úterý 30. června 2015

Obludná příčina zděšení chrobáků mezi lesní jahodou a ploníkem obecným

Od Paloučku, který je příliš na očích na to, aby se mohl stát Hracím místečkem, je to jen co by špic k jahodám, které se již slabému zraku úspěšně skrývají, ale prozrazují se vůní připomínající dětství, ve kterém byly třikrát větší, a vzpomínky na nějž se nuceně vyhýbají těm, kteří zmizeli.


Vstříc melancholii šedé žluny a nezbednosti budníčků, pro všechny, pro které neplatí, že pro stromy nevidí mech, v hloubce, až kdesi u pat, navzdory nenávisti školáků vztyčuje se obyčejný ploník a další dělníci bez tváře.




Mezi nimi jako vždy pobíhají chrobáci. Dnes ale nelelkují a nemotají se od trsu k trsu, od stébla k stéblu. Dnes zuřivě uhánějí jediným směrem, oči plné děsu a otevřená ústa ucpaná němým křikem úzkostné agonie.



Vracím se v jejich stopách, abych našel Zlo, které vyděsilo i brouky obdané lesklým pancířem a zvyklé nacházet na svých cestách smrt. Neviděli však dosud s nebe sestoupiti na zem toho, jehož děsivý pohled slibuje zkázu a škřípění zubů.

pátek 26. června 2015

Z Čech až na opravdový konec světa 34 - Lamego

Už byla řeč o tom, že Braga se nemůže dohodnout s Guimarãesem, jestli je důležitější být duchovním centrem anebo politickou kolébkou Portugalska. Věc je ještě složitější. Proti Guimarãesi totiž vznáší Lamego svůj nárok na to, být onou kolébkou Portugalska, protože právě tady se v roce 1139 konal první sněm, na němž byl Afonso Henriques prohlášen za prvního portugalského krále. Ale bohužel pro Lamego si všichni ostatní myslí, že důležitější je, kde se první král narodil a kde měl své první hlavní město. Složitější je to také s vínem. Snad proto, že Lamego leží až v bočním údolí a od samotné řeky Douro jej dělí asi 15 km, nebo protože historicky patřilo do provincie Beira Alta, nikoli Douro, nemůže dělat pravé portské víno. Těžko si představit jiné město, které by bylo hned dvakrát tak těžce uraženo. Aby si to aspoň vinaři nějak vynahradili, vyrábějí šumivé víno Raposeira, kterým samozřejmě porážejí Francouze ze Champagne na hlavu.
Místní se táhne z doby románské do renesance, domorodci mají ve zvyku nekonečně dlouho postávat a bohapustě žvanit v portálu kdykoli spatří fotoaparát, ale že na jejich katedrále je obzvláště bizarním způsobem znázorněna felace, to je nechává chladnými.




Důležitější než je ale asi Santuário de Nossa Senhora dos Remédios, ke kterému vede něco, co se nápadně podobá Bom Jesus do Monte u Bragy. Nemají u toho sice tak rozmařilou křížovou cestu, ale nahradili ji křepčícími trpaslíky. Možná je to vyobrazení toho prvního sněmu.





Ve městě je pak sice taky Castelo a u něj Capella de Nossa Senhora do Socorro, která údajně stojí na místě první místní katedrály, kterou dal roku 435 nazvat katedrálou jakýsi Idácio (a sám sebe pak hned zase prohlásil za biskupa). Zajímavější však je na protějším kopci stojící Igreja de Santa Cruz, který vskutku víru v ten svatý kříž podporuje pádnými argumenty.



čtvrtek 25. června 2015

Z Čech až na opravdový konec světa 33 - Parque Nacional da Peneda-Gerês 5 - Peneda 2, Rouças a Mezio

Z Penedy po vzoru zbožných poutníků možno vydati se dvěma směry. Buď směrem severním, který není bez nebezpečí pro četnost klekánic ve starém mlýně sídlících a z něj v doprovodu svých servantů domorodých na lov vyrážejících. Síla jejich nejen ve Španielích, ale i zde taková jest, že nemine den, aby někdo od nich zmordován nebyl, a kdo proklouznout chce do hor za mlýnem, fůrou svatých ostatků musí se obklopiti. Zem pak na sever od Penedy často mlžná bývá a ze středověku pochází. Nejeden příbytek kamenný při cestě se nachází, ze strachu před šlundrami těmi pekelnými obloukem jsme jej raději obešli. Zde pak také Pomazaný se ztrácí a vládu opět přebírají iberští bohové hor, lesů a luk, jejichž ruka tesá do kamene a zbarvuje život.










Cesta jižní zastavuje se v Rouças, odkud na obě strany svahy strmé se zvedají, podél jejichž kamenitých cest pod dozorem ještěrčího krále za halasu othopteří symphonie steaky rostou, ale bohužel si také kde sami chtějí chodí, což nahání strach téměř stejný jako blížící se klekání zahánějící stíny do údolí.








Konečně na hranici parku propadá se cesta do nepaměti lidské a odhaluje v ní děs z predátorů, zimy, hladu, deště, sucha i bratra, kterému vražda zdá se snadnější stavby vlastní kamenné kobky. A také se zde nalézá informační centrum Porta do Mezio, kde lze mimo jiné koupit mapu a místopisné informační materiály, takže by tudy rozumný cestovatel měl do parku přicházet, ne jej opouštět, aby si pak nepřipadal jako idiot.

středa 24. června 2015

pondělí 22. června 2015

Z Čech až na opravdový konec světa 32 - Parque Nacional da Peneda-Gerês 4 - Peneda 1 - Nossa Senhora das Neves

Kdož by přes řeky a údolí pokračoval do hloubi Serra da Peneda, aniž by se zalekl rohů, za nimiž dozrávají steaky na toulkách po horských stráních, ten dostane se do horské vesničky Peneda, ve které se kámen oplodněný pohanským bohem s příchodem misionářů změnil v Pannu Marii Sněžnou, okolo které byl postaven kostel, ze kterého ji pak po staletích uctívání někdo ukradl. Ale i bez ní a bez benediktinských a bernardinských poutníků stoupají ve sváteční den věřící po schodech střežených evangelisty a horským skotem.









středa 17. června 2015

Z Čech až na opravdový konec světa 31 - Parque Nacional da Peneda-Gerês 3 - Soajo

Směrem západním, překoná-li vystrašený poutník Rio Lima a mine-li bez pomatení smyslů strom, jehož plody upomínají na vilného doma Perreiru, kterého jedna nejen o čest připravená čarodějka zaklela v nesmrtelný znovu a znovu se otvírající pomník chlípnosti, vstoupí do vesnice Soajo, jejíž život zpetrifikoval. Ze všech stran obklopeni kamenem a sledováni předměty postrádajícími smysl, které postávají za oknem, marně hledáme aspoň jednoho člověka, aspoň jednoho živého obyvatele, byť by byl místní lid jakkoli rázovitý.





Místo toho se mezi kamennými domky začnou objevovat espigueiros, z nichž některé už pronikly až za ploty zahrad. Až na konci vesnice nacházíme jejich hnízdo, ve kterém se z kamenné hory rodí či se na ní, kříži navzdory a na posměch, množí a rychlostí litosférických desek mezi vesnické casas infiltrují. Snad vampýři v nich žijící již přeměnili všechen místní lid v druh svůj, který co nemrtví s klekánicemi a polednicemi v ohavném souručenství espigueiros obývá.