středa 18. července 2012

Skicy ze Španěl 19 - Córdoba 1

Comunidad autonóma: Andalucía
Provincia: Córdoba

Při vjezdu do města nic nenapovídá, že by to už bylo ONO. Nenápadné sešlé ulice "nového" města jsou podobně vyprahlé, nudné, bez paměti a bez naděje jako kdekoli jinde. Ale stačí přejít řeku Guadalquivir kolem rozpadlého maurského mlýnu, aby se člověk ocitl v úplně jiném světě. Ve světě největšího města římské Hispánie a v maurském srdci celého západního chalífátu. I pan Brouček by mohl závidět tento výlet do doby, kdy Córdoba měla tři tisíce škol, v al-Andalus bylo knihoven jako kdysi v Alexandrii, a emírové a chalífové vlažní ve víře naslouchali filosofům přizpůsobujícím řeckou filosofii islámu a naopak. Zejména ve srovnání s rytířskou Kastilií musí upoutat všudypřítomná jemnost, kterou ocení až stáří. Jemnost, která je patrná ve větvích stromů stejně jako v barvě kamene, v maurské čtvrti stejně jako v mozarábské nebo v Juderii, jejíž obyvatelé se ostatně v těch podivných mythických časech, kdy se Východ nepochopitelně propletl se Západem, stali víceméně rovnoprávnými občany. 






pondělí 16. července 2012

Od megalitů do gotiky a zase zpět

Mezi vlnami zlata probleskují plameny vlčích šamanů a pod akustickými kotrmelci neviditelného skřivana rozdává křepelka peníze. Ale Keltové mlčí. Byli-li to vůbec oni. Na mé severojižní otázky odpovídá jen všudypřítomný volnoběžný strnad. Gibona s Pegasem má za zahradní trpaslíky, ale ani oni mi nedokážou vysvětlit, na co potřebovali tak těžký kalendář.


Za serpentinami z opukových vesnic, které jsou příliš daleko od elektromagnetického oceánu, už dávno nejsou ani klarisky ani hradby. Z práce Petra Parléře (byl-li to vůbec on) zbyly jen zoufalé prsty vztažené v poslední křeči k Bohu, pro kterého pak už z dlaně pučely jen barokní bradavice. A jejich zvon přestal vzývat Pána, dospěl a rozlámal hradby dělníků, na jejichž ruiny se střemhlav vrhají rorýsi.







V závrati z hloubi několika staletí, která od sebe dělí jen deset minut, začíná nové dobrodružství ostrožky polní. Měl vidět, nebo měl být viděn? A nebyl to jeden z těch, kdo prozradili lidstvu, k čemu se dá použít velký a těžký klacek?


sobota 7. července 2012

Skicy ze Španěl 18 - Toledo 5

Po všech těch stínech zahalujících přízraky minulosti je osvobozující zase bloudit klikatými, ale světlými uličkami starého maurského města, které se rozkládá za Puerta Nueva de Bisagra, která sice zvenku vypadá jak ze Střední Evropy, snad i kvůli tomu habsburskému erbu (Karel V. vůbec dal Španělsku dost na frak), ale zevnitř asi nikoho nenechá na pohybách o své maurské matce, stejně jako Iglesio de Santiago del Arrabal. Asi tu nežili lépe než v katedrále, ale stačil jim jejich dnešek. Je čas opustit rytířskou Kastilii a vydat se za nimi do Andalusie.



Skicy ze Španěl 17 - Toledo 4 - La Catedral Primada Santa María de Toledo

Je obrovská. Tak obrovská, že to ani není vidět, jak je sevřená těsnými uličkami starého města. I když se snaží ohromit stodvacetimetrovou věží a obrovskou kupolí, daleko více duši zasáhne (stejně jako v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha) drobnokresba posedlosti příběhy vyrytá ve vápenci, který se mění ve sloupy, stromy, květiny, zvířata i světce. Půvabné je i to, že do chrámu Božího lze vstoupit i skrz Puerta del Infierno.




 Ale pak se uvnitř stane něco divného. Náznaky mudéjarských motivů okolo kůru dávají tušit, jak to dopadne, když se královna paktuje s arcibiskupem za zády krále, který slíbil, že se s mešitou nic nestane. A ano, každá z těch asi dvaceti kaplí je krásná, ať už je modrá, černá, zlatá, mramorová nebo malovaná, gigantický oltář s tisícem postaviček je fascinující a celá ta reconquista vyřezaná do sedadel kůru vypadá nádherně ... ale ... asi není zdravé vidět to všechno takhle najednou pohromadě. Zejména to v dřevě vyřezané dobývání Granady vzbuzuje určité pochyby, které ještě umocňuje práce skvělých vitráží se světlem. Ano, ta práce je dokonalá, tak jak lze konečně od gotických mistrů čekat. Ale jako by přinášela příliš mnoho stínů, jako by nešlo o světlo útěchy a naděje, ale o stíny úzkosti a zoufalství. Nevím jestli to má něco společného s tou Puerta del Infierno, ale tady světlo nemluví o Boží milosti. Tady stíny vyprávějí o reconquistě, inkvizici a napoleonských válkách.



čtvrtek 5. července 2012

Skicy ze Španěl 16 - Toledo 3

 Jenže i přes to všechno - tady je Španělsko, sakra staré Španělsko, ve kterém i přes všechno to, co sem nosíme my, je skoro na každém kroku něco, totiž Něco. Muzeum snů šeptaných anděly Kristovými, psaných kaligrafisty Mohammedovými, zařizovaných mezi nimi pobíhajícími židy, dobývaných machistickými rytíři (byli Španělé vždycky takhle prťaví?) a vytvářených všemi těmi, kdo do svých rukou brali žluté Slunce, bílá oblaka, modrou oblohu a hnědou zemi, a vyráběli toledskou keramiku, dlaždice, cihly, z nichž rostly mešity stejně jako synagogy a kostely, a zdi zahrad stejně jako stěny kupeckých domů, nebo velmi praktické ocelové meče i naprosto zbytečné krásné věci.
Zapomeňme aspoň na chvíli na to, co se stalo s Ibn Ezrou a Raquel, ba dokonce i s templáři. I tak tu toho zůstalo dost. Třeba klepadla, kterým nevadí, že jejich funkci dávno nahradil elektrický zvonek. Nebo nějaký Juan s jakousi Lolou, kteří možná žili už v době, kdy Bůh chodil po Zemi, a proto dodnes vyklepávají koberce z kostela.