Státní dohled nad heavy metalem

Komparační artefakt No. 4.2

Po šesti a půl letech je periferie stále periferií, Jarmila je nespíš pořád zavřená, i když se tím už nechlubí, a duha byla zkomprimována a rozporcována do konzerv, kapsiček a pytlů.

Útěk ze Žluté ponorky (Kadiš jatom)

I.
Den jako každý jiný,
žádný hořící keř, žádný osel brnkající na lyru
Bylo to ráno, ráno … vlastně to byl šabat
Šestisté čtrnácté přikázání by mělo přikázat
zákaz umírání o šabatu,
smrt přece není žádná pikuach nefeš

II.
Kéž by v ní zůstaly aspoň nějaké ostrůvky minulosti,
na které by mohla utéct z děsu přítomnosti požírající světy,
jež byly žity a ona je nosila dále s sebou
ve svém čtvrtém rozměru
ve snech beze slov, ztracená ve své jinakosti
Snad za zavřenýma očima zase navštěvovala mrtvou schránku
a červenala se, když jí hladil ramena,
než poprvé zahlédla otvírání pečetí a nasedání jezdců proti černajícímu nebi
Anebo se možná zase viděla v bytě pod Horou,
v dobách než jej zavalil tau pískem z Konga
A snad při tom zapomněla,
že její rychlé nohy ztuhly a zkřehly,
ruce se jí třesou, nedokáže polykat a už nikdy nepromluví

III.
Když šla údolím stínu smrti, oči měla vyděšené jak raněná srna,
i když jsem byl s ní já a držel ji za ruku,
protože jsem ji opustil už dávno. I všichni ostatní
Oko vidí, ucho slyší a vše je krví,
potem a slzami zapisováno do knihy Toho,
který všechno způsobil

IV.
Jako odevzdaná a zešílelá květina
ve světě za údolím, kterým prošla, plna děsu
z tváří, na které nelze pohleděti,
posedlá zářící hlavou klíče v odemčeném okně,
setřásla svůj pel do korun borovic
s Hory zasvěcené rozmlouvání.

 

Kanály pod Chodovem

 

V kanálech pod Chodovem

Plíživé

To

Znějící ve křoví

A děsící stébla trávy

Vrhá lidskou mysl

V žalář z kamene

Odňatého moři

Další vánoce ve žluté ponorce

Ryby snad zůstaly ve žlutém labyrintu za dveřmi
Tady už jsou jen medaile a fotografie
Tau je stále víc pokroucený a hromady písku z Konga vyšší a vyšší
Rudolf možná ani nikdy neexistoval
Místo rabína sem chodí kosmonauti
A ti si nepískají

Vánoce ve žluté ponorce

Nejdřív Alois, pak Emil a teď tau

V německém duchu se žlutý kruh

Mění v labyrint plný červeného písku z Konga

Modrá ryba za sklem rozvážně pozoruje

Zrod a zánik bublin

A mladý Rudolf nikdy nepřijde

Oranžová ryba zuřivě hltá neviditelné

Za ní plave rabín a píská si Yellow Submarine

Judaismus v lidovém podání

Jednomu chlápkovi postupně umře žena, vyhoří mu dům a nakonec mu blesk zabije jedinou krávu.
Nad mrtvou krávou obrátí muž oči k nebesům a povídá: "Hospodine, proč mi to děláš?"
A tu se z nebes ozve hlas: "Ani nevím, prostě mě nějak sereš!“