úterý 24. prosince 2019

Vánoce ve žluté ponorce


Nejdřív Alois, pak Emil a teď tau
V německém duchu se žlutý kruh
Mění v labyrint plný červeného písku z Konga
Modrá ryba za sklem rozvážně pozoruje
Zrod a zánik bublin
A mladý Rudolf nikdy nepřijde
Oranžová ryba zuřivě hltá neviditelné
Za ní plave rabín a píská si Yellow Submarine


středa 4. prosince 2019

Judaismus v lidovém podání

Jednomu chlápkovi postupně umře žena, vyhoří mu dům a nakonec mu blesk zabije jedinou krávu.
Nad mrtvou krávou obrátí muž oči k nebesům a povídá: "Hospodine, proč mi to děláš?"
A tu se z nebes ozve hlas: "Ani nevím, prostě mě nějak sereš!“

neděle 18. srpna 2019

Malé stopy Velkého Kropny - 12. Pomíjivá forma


Nikdo neví, jak dnes Velký Kropna vypadá. Je to celkem pochopitelné, protože jeho božská podstata mu umožňuje vypadat jak chce, tedy jako stařec, mladé děvče, rosomák nebo i pod obraz. Zachce-li se mu, nevypadá dokonce nijak. Vzhledem k tomu už dnes nikdo Velkého Kropnu nepozná, takže si každý myslí, že už ho dlouho nikdo neviděl. Možná už ani on sám se dlouho neviděl, natož aby se poznal. Jest to vlastní jeho božské skromnosti, že svou osobu považuje za bezvýznamnou, protože ví, že jako Bůh je obsažen ve všem a tedy je jeho omezená physická forma jen mámením. Snad se tedy dnes považuje za někoho nebo něco jiného. Avšak před dávnými a dávnými časy se ještě mámení věnoval, zejména z důvodů přesvědčování se, že "i jiná známost je stejně jenom známost", a právě z těchto dávných časů, tedy z roku 1991, pochází výše položená podobenka Velkého Kropny. Bůh-umělec je zastižen při produkci skladby Můj strejda dělá na jatkách. Jeho dva tehdejší spoluhráči a HLAVSA stojící po stranách byli z fotografie odstřiženi pro pozdější odpadlictví a současnou bezvýznamnost.

úterý 16. července 2019

Soumrak lázní

Jak ukazuje Václavova Bible, byly lázně v dobách temného středověku, alespoň tedy v tom našem srdci Evropy, dosud cele vyznáním římském až běda, více než hygienickým zařízením hlavně společenským centrem s uvolněnou zábavou, v němž pracovaly nejenom lazebnice, ale i "jeptišky velmi pěkné". A to tak moc, že si Václav Hájek z Libočan z iluminací Václavovy Bible vysnil příběh o lazebnici Zuzaně, která krále Václava IV. zachránila ze zajetí a on s ní potom za odměnu (pro ni!) smilnil.

Ale v našem osvíceném a pokrokovém věku byla smyslnost a rozkošnictví z lázní vykázána a tyto byly pak v odlehlých krajích určeny za útěchu starým a tuze nemocným. Pederastům byly ponechány aquaparky jako jistý vodní ekvivalent Disneylandu. Spiklencům slasti tak dnes nezbývá jiných útočišť než wellnessů, v nichž se PR rozkoš poskytuje ve sterilním normovaném světě vyrobeném nezletilými dětmi z toxických plastů v Číně.

Staré městské lázně tak mizí v temnu historie. Smíchovské ztratily poslední písmeno. Plzeňské majitel za třicet stříbrných prodal děsivým stvořením z jiné planety. A novoborské ... novoborské už dávno nikdo neviděl.


pátek 12. července 2019

Pražské víkendy

Ve stále se opakující postapokalyptické přítomnosti
Jsou pražské víkendy prázdné
Již dávno bez duchů, jejichž síla by stačila k životu
A tak všechno ostatní propadá smrti


čtvrtek 23. května 2019

O logice

Na dveře slavného učence rabi Schwartze zaklepal pětadvacetiletý mladík.
„Jmenuji se Sean Goldstein“, představil se. „Přišel jsem, abych pod vaším vedením studoval Talmud.“
 „Umíte aramejsky?“
„Ne.“
„Hebrejsky?“
„Ne.“
„Studoval jste Tóru?“
„Ne, rabi, nestudoval. Nic se ale nebojte, s vyznamenáním jsem vystudoval filozofii na Kalifornské univerzitě a právě jsem na Harvardu dokončil dizertační práci o sokratovské logice. Chtěl bych teď své vzdělání doplnit studiem Talmudu.“
„Vážně pochybuji,“ pravil rabín, „že jste na studium Talmudu připraven. Je to naše nejhlubší kniha. Pokud si ale přejete, vyzkouším vás z logiky. Pokud uspějete, budu vás učit.“
Mladík s rabínovým návrhem souhlasil. Rabi Schwartz vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
Mladík na rabína chvilku zíral. „To je otázka z logiky?“
Rabi přikývl na souhlas.
„Umyje se muž, který má špinavou tvář,“ zodpověděl otázku mladík.
„Špatně. Umyje se muž, který má tvář čistou. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Takže se umyje muž, který má tvář čistou.“
„To je chytré,“ přiznal Goldstein. „Položte mi další otázku.“
Rabi vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„To už jsme vyřešili. Umyje se muž, který má tvář čistou.“
„Špatně. Umyjí se oba. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Takže se umyje muž, který má tvář čistou. Když to ale muž se špinavou tváří vidí, rovněž se umyje. Takže se umyjí oba.“
„To mě nenapadlo,“ přiznal Goldstein. „Chyby v logice nedělám často. Položte mi další otázku.“
Rabi vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„Umyjí se oba.“
„Špatně. Neumyje se ani jeden. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Když ale muž s čistou tváří vidí, že se muž se špinavou tváří mýt nehodlá, rozhodne se rovněž neumýt. Takže se neumyje ani jeden.“
Goldstein si zoufal. „Vím toho dost, abych mohl studovat Talmud. Položte mi ještě jednu otázku.“
Když rabi vztyčil dva prsty, Goldstein zaúpěl.
„Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„Ani jeden.“
„Špatně. Už chápete, proč vás na studium Talmudu sokratovská logika nepřipraví? Řekněte mi, jak je možné, aby se dva muži spustili do stejného komína a jeden měl tvář špinavou a druhý ne? Copak to nechápete? Celé je to nariškajt – hloupost –, a pokud strávíte život snahou najít odpovědi na hloupé otázky, budete nacházet jen hloupé odpovědi.“

Nilton Bonder: Jidiše kop

neděle 27. ledna 2019

Mystické pohanění transcendentální kýly

Tříselný kanál, byv Prozřetelností, omylnost jejíž příliš známa, slabostí měkkých tkání milostivě obdařen, pro průtrž nucen byl oddat se péči profese nahradivší odvážlivce z cechu bradýřského, ovšem až po delším spazierungu po chodbách lazaretu, před zraky studentů a jiných morálně zpustlých individuí zakryt pouze giuponem a pyžamem (jež nemůže býti písmem zde položeno v orthografii originelní, jsouc tato mravně pobuřující).

Přijav radost z rukou služebnice Morfeovy, pohroužení do zmateného nevědomí, ve kterém budoucnost a minulost jedno jest a přítomnost stává se bezrozměrnou, zcela propadl. Leč labyrint světa, rozprostírající se vůkol, přítomnosti nepozbyl, a proto hrozí cévkováním, iracionální touhou neznabohů po věčném čurání ovládán jsa. Touha ta však v horizontální poloze nedokázala dojíti naplnění, i přes dlouhodobé umístění jisté části těla, o které lépe jest nemluvit, do hrdla bažanta a slepou víru, a to i navzdory metafyzické rituální ornitologické transsubstanciaci bažanta v koroptev. A tak jako nouze naučila Dalibora housti, ze zoufalství povstala vertikalizace nikoli pouze duchovní, ale i materielní, jež učinila že obsah formě koroptve ve stavu mdlobě tuze blízkém dán a urinální chtíč vojska Florence Nightingalové ukojen byl jest, čímž duše a jiná tkaniva citlivá před manipulacemi hodnými inkvizičního šetření v hodině ne zcela dvanácté zachráněna.

Události další, jež možno nazvati pohanou, neurčitým časovým hiátem odděleny se staly, což způsobeno jednak milosrdnou tmou zahalující ostudné čurací úkony, jednak jistým ostychem ohledně takových pozemských záležitostí a hledění na ně. O to větší překvapení a údiv, posléze přecházející ve zděšení, když ona cudně již výše zmíněná partie, jež k nedobrovolnému jednání s bažantem či koroptví donucena byla, shledána barvou mrkev připomínající, leč tvaru i konzistence odlišné. Racionální analýzou událostí minulých a vlastností zkoumaného předmětu dosaženo poznání, že desinfekcí před performancí mistra skalpelu na oranžovo natřen byl i, ó hrůzo, ano!

Ač pravdou jest, že barva cti netratí, podmíněnost jevu tohoto předchozí manipulací, dozajista hanebnou a neznámým subjektem provedenou, k rozjitřenosti mysli spolu s několikahodinovým uvažováním o věcech mezi nebem a zemí, tedy který zpustlík neokrouchaný takovou lumpárnu provésti mohl, vedla.

Sálová sestra byla by dozajista tou nejsnesitelnější možností, leč právě proto, vzhledem k obecné potměšilosti světa, jest alternativou zjevně nesprávnou. Sluhy Morfeovy také nelze považovati za pravděpodobné sprosté podezřelé, jednak pro jejich zvyklou polohu blíže hlavě určenou, jednak pro dostatečné uspokojení jejich zlých sklonů orálním zneuctěním, laryngoskopem provedeným zhmožděním habsburského dolního rtu se projevivším, což sice zprvu za urážku majestátu pokládáno bylo, však ve světle pozdějších zjištění o problému lokalizovaném v centru světa blahosklonně soudu Božímu nyní ponecháno jest.

Nelze tedy jinak, než ze skutku onoho zlovolného, ministrantovo zneuctění biskupem nikoli málo připomínajícího, podezírati chirurgy, bradýře z jejich letitých pozic vytlačivší.  Ze dvou zúčastněných, k těmto úkonům způsobilých, pan docent mimo podezření jest, jsa šedinami znamenán co člověk šlechetný a ctnostný. Avšak jeho asistent, svému pánovi háky drživší, otce nešlechetného ničemný syn, jehož tvář necudně obnažena jest, prosta vousu moudrost a mravní vznešenost značícího, vinen jest beze vší pochyby, dokládaje tak, že medici jsou potomstvo zlé a blbé, synové hříchu a dcery nepravosti, děti Beliálovy a pustí ničemové, které jest nutno u rigorosa řádně zkoupat a utrpením přivést je k těla zkrocování, aby se lepšími stali.