Marketingová zdatnost Římskokatolické církve je vskutku impozantní. Není to takový ten popový marketing moderní doby, který se soustředí na jeden měsíc a pak jde dál. Papistický marketing, na rozdíl od popového, míří k věčnosti. To se dělá třeba tak, že je pramen a z něj lidé pijí nebo se jeho vodou oplachují. Někdy se napije i někdo nemocný. A po nějaké době přestane být nemocný. A to není jako když máte rýmu, napijete se v paneláku vody z kohoutku a za pár dnů vás ta rýma přejde. Takový kohoutek asi nikdo za zázračný neprohlásí. Pramen, to je něco jiného. Ale ani s ním se to nesmí uspěchat. Nejprve je dobré o tom jen tak mimochodem mluvit, radši šeptem. Za pár let, když už šeptá hodně lidí, je dobré k pramenu pověsit obraz s religiózním motivem, nejlépe mariánským, od neznámého umělce. Za nějaké to století se může postavit i kříž. Ten dodá patřičnou vážnost nejen prameni, ale i diagnózám. Když už je u pramene kříž, to už nepůjde jen o vyléčení nějakého toho loupání v kříži. To by bylo, aby teď už nějaký chromý nezačal tančit a slepý pozorovat krátery na Měsíci. A to je ta pravá chvíle pro křížovou cestu, zvlášť jestli je ten pramen na kopci. A když už máte tohle všechno, zbývá už jen jedno – kostel nebo aspoň kaple, které se stejně bude říkat kostel, řekněme třeba Rőmisch-katolische Jubiläums Bildkirche. Libereckým Ruprechticím trvala celá tahle marketingová kampaň asi 500 let, ale jaká je to pěkná kaple. Matky Boží. U Obrázku.
Když jsem tam byl poprvé, v lednu, zmrznul jsem jako drozd.
Když jsem v dubnu výběhem od náměstí Míru křížovou cestou nahoru začínal svůj první jizerský tréninkový asi šestikilometrový běh v roce, navzdory všem mým představám o formě jsem byl už u toho léčivého pramene úplně vyčerpaný.
Ale teď, v říjnu, už je všechno úplně jinak. A to jsem se toho pramenu ani nemusel napít.
Dokonce i kalvárie je na tom už daleko líp. Tady by se měli ti popoví političtí marketéři učit, jak se to dělá.
