Svítání jen pomalu odkrývá krajinu stydlivě zahalenou do tenké, téměř průsvitné bílé. Zatím ta bílá štípe a ptá se, proč nejsem na Klíči.
Vzestup a příslovečné zežloutnutí slunečního boha však dobytou zem despoticky svléká. Neurvale a vulgárně. Strhává s ní bezohledně kusy bílé řízy a Matce Zemi začínají téct slzy.
Nakonec chybí jen krkavci, jimž by z černých zobáků stékala černá krev na šedé plátno. Místo nich se nad sklárnami vznáší průhledný přízrak života ještě horšího než v továrně, života bez práce. Pak snad přiletí i krkavci.
Vzestup a příslovečné zežloutnutí slunečního boha však dobytou zem despoticky svléká. Neurvale a vulgárně. Strhává s ní bezohledně kusy bílé řízy a Matce Zemi začínají téct slzy.
Nakonec chybí jen krkavci, jimž by z černých zobáků stékala černá krev na šedé plátno. Místo nich se nad sklárnami vznáší průhledný přízrak života ještě horšího než v továrně, života bez práce. Pak snad přiletí i krkavci.
