neděle 16. ledna 2011

Poločas rozpadu Vřesoviště

Zase někdo předjíždí zprava tím odstavným pruhem. Radši nedělám nic a jen se připravuju, kdybych musel rychle brzdit. A jedu slalom mezi výtluky v asfaltu. Kupodivu je to za celou cestu, jako vždy, nejméně hrozné na staré císařské silnici. Pod kopcem začíná sníh. Ve městě ho je asi deset čísel. Prý ho tu byl metr. Nedalo se ani chodit po chodnících. Ještě teď jsou některé ulice neprůjezdné. Ale z chodníků už sníh slézá a mezi jeho namrzlými zbytky se střídají odpadky a hovna. Dnes je obzvlášť vidět, že se město nalézá na cestě od boom town ke ghost town. Boží muka, která přežila staletí válek i komunismus, podlehla silničnímu obchvatu. Staré německé domy, ať již roubenky nebo zděné domy měšťanské, za posledních deset let zase sešly, zešedly a opadaly. Domy novější, kterým nebylo ani čtyřicet, byly vždycky tak hnusné, že není tak lehké poznat změnu k horšímu. Schodiště se během 30 let skoro propadlo a je teď zčásti zalité asfaltem. Tajemný portál ve zdi zmizel. Jako už kdysi zmizela autobusová zastávka pod střechou bývalé benzínové pumpy. A jako Barumka s přilehlým zeleninovým stánkem musela už dávno ustoupit bance, ze které je teď radnice. A Černá kronika informuje, že došlo k poškození budovy školní jídelny sprejery, že hlídka přivolala RZS ženě, která byla sražena na přechodu u budovy MěÚ, že do útulku strážníci odvezli světlého křížence, že hlídka kontaktovala řidiče, který znečistil vozovku, že na žádost obsluhy restaurace řešili strážníci problém s neplatícím zákazníkem, že důrazně bylo domluveno opilé nájemnici ubytovny, která zde hlasitě nadávala ostatním spolubydlícím, že na žádost PČR strážníci domluvili ženě, která nesmyslnými dotazy a oznámeními blokovala linku "158". Jan Tichý se stále pře s Josefem Doškářem, kdo byl nacista a kdo je lhář. A Pipek dělá "rrrrrrrrrrrrrrrrr".