sobota 16. března 2013

Skicy ze Španěl 21 - Córdoba 3 - La Mezquita

V době, kdy Córdoba byla hlavním městem západního muslimského světa, na jedné z jejích bran stála soška Panny Marie.
Už na začátku 8. století muslimové v Córdobě koupili od křesťanů kostel sv. Vincence a přebudovali ho na mešitu. Nebo přesněji, nejdřív koupili jednu polovinu a po nějakou dobu se křesťané modlili v jedné polovině a muslimové ve druhé, později dokoupili i zbytek. Po dvou stoletích rozšiřování a přestaveb se původní vizigótská svatyně rozrostla v zdánlivě nekonečný les temně rudobílých sloupů nesoucích nebeskou klenbu a obklopených tím nejlepším z orientální ornamentální malby. V dobách córdobského chalífátu se při páteční bohoslužbě otevíraly dveře všech devatenácti lodí mešity a její sloupy přecházely v kmeny pomerančovníků v Patio de los Naranjos. Mešita se tak měnila v zahradu světla a života, kde muselo být radostí setkávat se s Bohem. Tak tomu bylo až do 13. století, kdy byl Córdoba dobyta křesťany. La Mezquita se začala měnit v katedrálu, vchody, kromě hlavní brány, byly uzamčeny a dům Boží se tak ponořil do šera ještě umocněného kouřem z kadidelnic. Jistě, i to má své kouzlo, ale z dnešního pohledu to výmluvně ilustruje změny odehrávající se v těch nešťastných dobách. Nicméně až do roku 1523 se až nepochopitelně osvícené městské radě dařilo vzdorovat nátlaku kapituly a hájit zájmy muslimských občanů, takže se uvnitř Mezquity neděla žádná větší architektonická zvěrstva. Teprve toho nešťastného roku 1523 se konečně našel dostatečně zdegenerovaný král (a později i císař), který schválil stavební úpravy navržené kapitulou - zejména renesanční coro, které je vlastně výsměchem myšlenkám renesance a působí stejně nepatřičně jako panelák v katedrále sv. Víta. Někteří označují Karla V. za jednoho z největších císařů. Já z dnešního pohledu v jeho panování vidím jediný světlý moment - jeho dobrovolnou abdikaci a odchod do kláštera. Ani pro jeho komentář k přestavbě córdobské Mezquity mu nedokážu odpustit: "Postavili jste tu něco, co lze postavit kdekoli, ale zničili jste něco, co nemělo na světě obdoby". Co na tom, že to byla pravda? Co na tom, že šlo o islám? Buď měl jednat, nebo držet hubu. K čemu je císař, který nemá cojones? A myslel to vůbec upřímně? Pokud ano, proč neabdikoval a neodešel do kláštera už tehdy? Proč pak ještě pokračoval do Sevilly a do Granady?