"Po odchodu z Bragy jsme dojeli do Ponte do Lima. Od Bragy je toto město vzdáleno pět mil a leží v horách. Cestou k němu se jede přes řeku Cávado, která teče nedaleko od Bragy a má nepříliš dlouhý kamenný most. Řeka však, která teče u Ponte do Lima, má jméno Lima a také má most kamenný, ale hodně dlouhý. Město je obehnáno hradbou, postavenou z kvádrů, a všechny věže, čtverhranného tvaru, má z téhož kamene."
A dál si to Václav Šašek z Bířkova namířil na sever k nepravému konci světa, aniž by se zajímal o jen trochu východněji ležící Serra da Peneda a Serra da Gerês. Pravděpodobně proto, že už dříve, poněkud na jih, měl s portugalskými horami na hranicích se Španělskem špatné zkušenosti:
"V okolních horách je mnoho hadů, štírů a ještěrek. Hadi jsou krátcí, ale tlustí, mají křídla, podobná netopýřím, a hlavy, ozbrojené hákovitými ostny. Když uvidí člověka nebo dobytek, letí za ním a pronásledují ho a zachycujíce se těmi zahnutými hroty, kousají. Uletí prý dva tisíce kroků nebo i více. Štíři jsou velicí jako prostřední lovecký pes a mají všelijak skvrnitý hřbet. Nikdo z našich je nikdy jinde neviděl. Ještěrky jsou o málo menší než kočka, také hlavu mají kočičí ne nepodobnou, a barvu zelenou.
Ten, kdo chce přejíti ty hory, musí cestovati v největším horku a musí s sebou míti dryák proti uštknutí, neboť jinak by nemohl přejíti pro tato jedovatá zvířata. Ten totiž, kdo by po takovém jedovatém kousnutí neužil dryáku, ihned by umřel, leda že by si celé to místo, otrávené jedovatým kousnutím, vyřízl. Cesta přes ty hory je dlouhá deset mil nebo i více, a musí se tam, jak jsem již řekl, putovati za největšího vedra. Neboť v ten čas odpočívají ta zvířata, jsouce ukryta mezi kamením a ve skalních skulinách. Jakmile však horko povolí, vylézají a číhají na skalách nebo na zemi. Byli bychom těmi horami projeli rychleji, ale ze strachu před těmi zvířaty museli jsme se hned, jakmile ubývalo horka, uchylovati do hospod. Také mnoho divoké zvěře by bylo v těch horách, kdyby nebyla hubena od těchto zvířat. Hory jsou totiž vysoké a skalnaté. V městech nebo ve vesnicích, které leží v těchto horách, nemohou chovati žádný dobytek právě pro nebezpečí těch jedovatých hadů a štírů, neboť létají velmi vysoko a vymršťují se příliš daleko."
Ten, kdo chce přejíti ty hory, musí cestovati v největším horku a musí s sebou míti dryák proti uštknutí, neboť jinak by nemohl přejíti pro tato jedovatá zvířata. Ten totiž, kdo by po takovém jedovatém kousnutí neužil dryáku, ihned by umřel, leda že by si celé to místo, otrávené jedovatým kousnutím, vyřízl. Cesta přes ty hory je dlouhá deset mil nebo i více, a musí se tam, jak jsem již řekl, putovati za největšího vedra. Neboť v ten čas odpočívají ta zvířata, jsouce ukryta mezi kamením a ve skalních skulinách. Jakmile však horko povolí, vylézají a číhají na skalách nebo na zemi. Byli bychom těmi horami projeli rychleji, ale ze strachu před těmi zvířaty museli jsme se hned, jakmile ubývalo horka, uchylovati do hospod. Také mnoho divoké zvěře by bylo v těch horách, kdyby nebyla hubena od těchto zvířat. Hory jsou totiž vysoké a skalnaté. V městech nebo ve vesnicích, které leží v těchto horách, nemohou chovati žádný dobytek právě pro nebezpečí těch jedovatých hadů a štírů, neboť létají velmi vysoko a vymršťují se příliš daleko."
Zjednodušeně řekněme, že jihovýchodní část je Gerês, severozápadní Peneda. A Gerês se zvedá od Rio Cávado do míst kamenitých vystavených výhni bez vody, i do země vlhké, jíž prameny a stín dávají pokrýt se zelení a v Cascada do Arado předvádějí svou rozmařilost.
Z Pedra Bela je vidět na věci velké, jako je Rio Cávado, i na věci malé, rostoucí ve stínu cypřiše. A cesta pak vede jen dolů, k Rio Toco, dávající dozrát jen osvěžujícímu vinho verde.
A ještěrky zmiňované panem Šaškem během století zakrněly. Nebo má
pravdu pan profesor a herpetolog chovající ve svém nitru podezření, že
reportáži Šaškově o zrůdných ještěrech předcházelo požití hub či jiných
plodů přírody fantasii rozněcujících.
