sobota 29. července 2017

R. - 11. díl

Morový sloup zakrýval výhled na císařské důstojníky vytrhávající dlažbu před turnajem. Vycpanému Turkovi zatím padala znovu a znovu hlava pod nohy opilých vojáků s unuděnými šavlemi. Císař se k městu blížil tak pomalu, že Prozřetelnost zatím ze škodolibosti zjevila leskem uniforem znaveným zrakům měšťanů dosud nenarozené socialisty řečnící na balustrádě morového sloupu mezi všemi těmi jeho pochybnými svatými. Stínadla, rocny, trojnásobně polysémní objekt a židovské sny, to byli ti hybetelé kročejů v mlhách a zpět, láska ... stát, v kobercích divokých a tmavé cesty hvězda, aby dva stíny a 60x40 byly rozpoznány. I když si dala závazek, že nebude vynechávat písmenka, její tělo bylo stiženo slabostí a křehkostí, přestože její vlasy ještě nestačily zbělet. Toto je oheň a zde jest jeho popel. Toto je smysl a zde jest jeho naplnění. Ze zapomenutých rozhodnutí postaveny jsou cesty zástupů kráčejících k šestnáctero jarům a nenalézajících cíl. Bez povšimnutí procházejí kolem ruky krále Přemysla II. pokryté stříbrným prachem. A byl to R., kdo stvořil medvěda bdícího v noci, aby sny přestaly křičet a nevracely se do nich tančící mrtví, když už nedokázal zastavit slzy svý mámy šedivý. Každou noc odvádí je do stínadel, kde mění svou tvář a rychtářem nepoznány, psy na jeho dvoře znepokojují. Formani rychtářovu dvoru obloukem se vyhýbají a vozkové si před jeho vraty jen odplivnou. Nevidí je, ale poznávají ten horký dech skrytý za maskou. Znají jej z lesů, kdy lapeni noční tmou stali se sny cizinců s dlouhýma rukama, zlatými zuby a skříňkou skrývající zlé zázraky.