Jak ukazuje Václavova Bible, byly lázně v dobách temného středověku, alespoň tedy v tom našem srdci Evropy, dosud cele vyznáním římském až běda, více než hygienickým zařízením hlavně společenským centrem s uvolněnou zábavou, v němž pracovaly nejenom lazebnice, ale i "jeptišky velmi pěkné". A to tak moc, že si Václav Hájek z Libočan z iluminací Václavovy Bible vysnil příběh o lazebnici Zuzaně, která krále Václava IV. zachránila ze zajetí a on s ní potom za odměnu (pro ni!) smilnil.
Ale v našem osvíceném a pokrokovém věku byla smyslnost a rozkošnictví z lázní vykázána a tyto byly pak v odlehlých krajích určeny za útěchu starým a tuze nemocným. Pederastům byly ponechány aquaparky jako jistý vodní ekvivalent Disneylandu. Spiklencům slasti tak dnes nezbývá jiných útočišť než wellnessů, v nichž se PR rozkoš poskytuje ve sterilním normovaném světě vyrobeném nezletilými dětmi z toxických plastů v Číně.
Staré městské lázně tak mizí v temnu historie. Smíchovské ztratily poslední písmeno. Plzeňské majitel za třicet stříbrných prodal děsivým stvořením z jiné planety. A novoborské ... novoborské už dávno nikdo neviděl.
