Mocí osudu bylo nám zavítati do Bečova tyčícího se nad řekou Teplou uprostřed neproniknutelné a necivilizované divočiny Slavkovského lesa, jehož nebezpečenství jsme překonali, touhou spatřiti svaté ostatky hnáni byvše.
Hrad tento pochází již z hloubi 14. století, my však začínáme od konce, neboť most střežený sv. Janem Evangelistou a ještě jedním (prý také) světcem, jehož jméno ani podoba však zvěčnění nezasluhuje, přivádí nás k opačnému konci sídla, kterým je barokní zámek s kaplí svatého Petra, jehož klenbu tvoří sama modrá obloha plná hvězd, i když z mostu po levé straně již hradní donjon viděti možno. Dále pak pokračujeme podél renesančních Pluhovských domů, byť jest pravda, že před nimi stojí zbytky původního bergfritu, až konečně k vlastnímu hradu, který sestává z donjonu, ve kterém panstvo sídlilo, aby v za ním věži stojící měla ve své kapli Panna Marie soukromí pro sebe a své návštěvy, a z té druhé věže s kaplí Navštívení Panny Marie. Kdyby žádné návštěvy neměla a pobaviti se chtěla, mohla na světskou trachtaci v donjonu konanou přijíti tabulnicí, leč zprávy o takovém reisování jejím v análech se nedochovaly a vskutku suchá malba v příbytku jejím krásou předčí výzdobu profánního donjonu, kde zase množství prevítů jesti.
Konečně vracíme se zpět do zámku, kde relikviář svatého Maura, dříve pod podlahou kaple Navštívení Panny Marie v prachu ukrytý, dnes střežen jest. Do relikviáře uložilili benektini ve Florennes dozajista ostatky sv. Jana Křtitele a sv. Maura. Někteří však tvrdí, že i sv. Timoteje, a jiní že i sv. Apolináře, i když nám pozdává se ten domeček, ač stěny jeho zdobí reliéfy, sošky z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily, pro čtyři světce poněkud stísněný. Do Bečova jej přivezl vévoda Alfréd de Beauford-Spontin, protože benediktinům překážel v sakristii, ale ostatky v něm vidět nejsou, protože je zavřený. Byly nám však ukázány i jiné relikviáře a ostatky, které byly okem zkoumatelné a čítaly ostatky nejméně osmnácti římských mučedníků, dále sv. Mořice, sv. Antonína, sv. Innocence, sv. Chandicta, sv. Monorata, sv. Kolumbána, sv. Verekunda, sv. Kandita, sv. Benigny, sv. Konstancie, sv. Speciosy, sv. Theodora, sv. Proba, sv. Traguilina, sv. Gordiána, sv. Justina, sv. Valentina, sv. Kláry a dalších, které si nepamatuji, protože jsme potom šli do krčmy pod hradem, kde jsem se opil.
