Trosky a Vyskeř

Zatímco ještě před týdnem byla (alespoň nahoře) místo jara ještě zima, dnes už je (alespoň dole) místo jara léto. A tak se konečně otevírá celá ta severní země, po staletí vlastněná Markvartici, do níž jsem se konečně vrátil. A protože jsem si donedávna myslel, že Markvarticové se jmenují podle vsi Markvartice, které znám tři (a všechny jsou něčím, co by leckdo označil za řiť), tak zde pro další potřeby písmem pokládám, že rodové jméno se odvozuje od Markvarta, komorníka knížete Vladislava II. a krále Vladislava I. (to nejsou dvě osoby, ale jedna, která během 12. století povýšila titulárně a ponížila numericky). Markvartův rozrod pak znázorňuje tento rodokmen, který obrazem k okulárnímu ohledání kladu, i když o něm kdejaký medievalista tvrdí, že je faktograficky zcela bezcenný, protože koho nějaká fotografie zajímá.

 

Význam to má ten, že jeho faktograficky bezcenný potomek Čeněk z Vartemberka (ne ten husita, ale jeho táta) nechal ke konci 14. století postavit hrad na něčem, co se jmenovalo Trosky už předtím, než se později hrad v trosky opravdu proměnil, ba dokonce i než vůbec začal být stavěn, a co nemají ani Frantíci. Ve Francii toho mají jen půlku u Le Puy, a i tak se z toho můžou podělat. Taková dvouvyvřelina z jednoho jádra je natolik epesní podívaná, že sem jezdili turisti už v mladší době kamenné, později se na ni jezdili dívat z ciziny Římani, pak Keltové, dneska ze zahraničí přijíždějí hlavně davy Pražáků. Blbé bylo, že se tou stavbou Čeněk z Vartemberka tak zadlužil, že ho prodal Otovi st. z Bergova, což byl pěkný häusel a prováděl, stejně jako později jeho syn Ota ml. z Bergova, ještě horší věci, než se dějí zvířátkům v knížce Modré jezírko. Pozdější majitel, Jan Zajíc z Házmburka nebyl o moc lepší, tak mu Jiřík z Poděbrad tu jeho Jednotu zelenohorskou i s plzeňskými zrádcovskými manýry pořádně vytmavil. Pak trochu přehazování té horké brambory mezi několika rody, až se Trosky vydaly na obligátní českou cestu, zde v konkrétní variantě: Smiřičtí – Bílá hora – Valdštejnové – Švédové – císařští. A konečně jsou z nich trosky.

 

 

Jeden z kopců, z Trosek viditelný, je Vyskeř, pod kterým je vesnice Vyskeř, ve které je hřbitov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, od kterého vede křížová cesta nahoru na kopec, ke kapli sv. Anny. Je to i tam nahoře moc hezké, ale fotit se tam nedá, protože se tam usadil nějaký dámský spolek s termoskami s kávou a ne a ne se hnout. Takže zpět ke kostelu. Taky byl původně dřevěný, jako ta zvonice, ve které je od roku 1506 zvon Václav. Dřív tam byl i zvon Maria, ale ten padl za oběť ekonomice Velké války. Jak ji přežil Václav je záhada, asi ho prostě někde někam zabordelili a zapomněli na něj.