Ten který požírá mosty
A jeho slova jsou těžká jako kámen
Přichází skrze zdi a jeho dech
Má zelený tvar a fialovou vůni
Prsty dokáže chytit velblouda za ocas
A prostrčit jej uchem jehly
I s boháčem mezi dvěma hrby
Jeho vlasy jsou zapletené do ptačích hnízd
A plné hvězdného prachu ze spálených myšlenek
Oči žhavě žhnou hladem beze dna
Hladem plným ohně požírajícího oheň
Každý den a každou noc předcházen strachem
Následován hrůzou, zoufalstvím a pláčem
Nechává v sobě růst svou vlastní planou zlost
A jeho slova jsou těžká jako kámen
Přichází skrze zdi a jeho dech
Má zelený tvar a fialovou vůni
Prsty dokáže chytit velblouda za ocas
A prostrčit jej uchem jehly
I s boháčem mezi dvěma hrby
Jeho vlasy jsou zapletené do ptačích hnízd
A plné hvězdného prachu ze spálených myšlenek
Oči žhavě žhnou hladem beze dna
Hladem plným ohně požírajícího oheň
Každý den a každou noc předcházen strachem
Následován hrůzou, zoufalstvím a pláčem
Nechává v sobě růst svou vlastní planou zlost
A všechny jednou zabije jeho strašná souměrnost
