sobota 27. března 2010

R. - 3. díl

"Anděli, proč už nedokážu vidět svět a sebe v něm ostře? A kam se poděl můj úsměv? Uhýbají předměty před mými prsty, nebo jsou to jen halucinace? Přinášela kořalka vždy jen zapomnění místo radosti, nebo jsem to už zapomněl? Byla devadesátá léta jen sen, nebo se opravdu do nového století tiše vkrádá to nejhorší z let osmdesátých? Slyšíš mě, anděli? Který Ty vlastně jsi? Padl jsi, nebo jsi k nám byl seslán? A za co? Za co jsi byl seslán, nebo svržen právě sem, do města stínů? Proč jen Ty blyštíš se stále jak kapka jarního deště na rozvinutém listu? Proč Tví bratři ve víře stojící Ti po boku upadli v zapomnění? A co se stalo s Tvou vlastní vírou za ta léta, po všem, co jsi musel v tomto městě vidět? Nebo jsi opravdu slepý a už nevidíš nic z toho danse macabre, který se každou noc před Tebou odehrává? Jsi slepý i vůči přáním a modlitbám pomalu umírajících, kteří se dotýkají Tvého těla, nebo alespoň toho, co z něj zbylo?"
Ale anděl mlčel a v jeho nevidomých očích nebylo nic, dokonce ani odlesk víry malověrných dotýkajících se jeho utržené hlavy navlečené na kůl. R. pochopil, že anděl bez těla není součástí jeho světa, pochopil, že stejně jako on nevidí krásné a hrozivé tělo anděla, anděl nemůže vidět jeho. Bez zde skoro povinného doteku přenechal anděla jeho metalické stálosti, odhodil poctivě dokouřenou cigaretu a bez odpovědí se vydal na Cestu. Rozhodl se, že odpovědi stvoří sám.