pondělí 3. května 2010

Setkání sedmého druhu

Včera v noci. Nečekaně. Jak to bývá. Proto mám jen fotografie z mobilu. Přišli stropem. Jejich létající talíř ale nevypadal jako talíř. Nebo aspoň ne jako kulatý talíř. Spíš měl tvar kosočtverce. Ale i z takových talířů už jsem jedl. Najíst mi nedali. Prý nebyl čas. Provedli mě tunelem času, který měl šedé zdi a jeho chování postrádalo smysl. Pamatuji si jen jejich velké smutné oči. Po průletu mlhovinou si vyžádali, abych jim přednášel o Hashimotově thyroiditidě. V jakémsi cizím jazyce. A zatímco jsem se volným pádem vracel do světa barev, vyměnili mi potají bačkory (ale pečlivě je vyvážili, to se jim musí nechat). A pak jsem byl v devatenáctém století. Já a nějaký ten hektar nebo dva. Okolo nás proletěla dvě století s rázovou vlnou. A já stál na Bolevecké návsi sevřené armádou paneláků. Pilířová boží muka s rozkvetlými kaštany, ptačími budkami a rozpičouřenými hrdličkami vypadala v tom panelovém obklíčení jako nějaká podivná choristie, a já se svými pochybami a hříchy cítil, že mi ti Návštěvníci chybí.