Provincia: Córdoba
Při vjezdu do města nic nenapovídá, že by to už bylo ONO. Nenápadné sešlé ulice "nového" města jsou podobně vyprahlé, nudné, bez paměti a bez naděje jako kdekoli jinde. Ale stačí přejít řeku Guadalquivir kolem rozpadlého maurského mlýnu, aby se člověk ocitl v úplně jiném světě. Ve světě největšího města římské Hispánie a v maurském srdci celého západního chalífátu. I pan Brouček by mohl závidět tento výlet do doby, kdy Córdoba měla tři tisíce škol, v al-Andalus bylo knihoven jako kdysi v Alexandrii, a emírové a chalífové vlažní ve víře naslouchali filosofům přizpůsobujícím řeckou filosofii islámu a naopak. Zejména ve srovnání s rytířskou Kastilií musí upoutat všudypřítomná jemnost, kterou ocení až stáří. Jemnost, která je patrná ve větvích stromů stejně jako v barvě kamene, v maurské čtvrti stejně jako v mozarábské nebo v Juderii, jejíž obyvatelé se ostatně v těch podivných mythických časech, kdy se Východ nepochopitelně propletl se Západem, stali víceméně rovnoprávnými občany.
