neděle 17. srpna 2014

Rozložitý Marcel 5

Marcel byl rozložitý. Poslední dobou už byl rozložitý trochu moc, někdo by i mohl říct, že začíná být tlustý. A tento už trochu moc rozložitý Marcel i se svým nosem kráčel po ulici. Míjel tak okolní svět, který rozložitého Marcela většinou ignoroval. Z tohoto důvodu i Marcel postupně ztratil víru v objektivní realitu. Začal věřit, že okolní svět je jen přelud, fata morgana, která vůbec nevnímá jeho existenci a neodpovídá na jeho dotazy. Přestal už tak věřit, že má nos. Přestal věřit v existenci horké vody, ba i kuličkové pero čili propisku začal považovat za pouhý výplod své fantazie. Pokud jde o prsa, těmi si nebyl úplně jistý, protože se jich nikdy nestihl zeptat. Často na ně myslel a přemítal, jestli by mu odpověděla, kdyby se skutečně zeptal.
Každopádně teď si tedy rozložitý Marcel kráčel neexistujícím světem a míjel vjemy, kterým nestál za odpověď. Ačkoli už dlouho nevěřil v okolní svět a naučil se dívat skrze něj, náhle ho upoutal protijdoucí občan s kosou. Hleděl na Marcela stejně jako on na něj. A už trochu moc rozložitý Marcel poprvé ucítil, že by mohl dostat odpověď na svou otázku. Ale zároveň také pocítil dosud nepoznaný strach. Strach z toho, že by mu občan s kosou mohl odpovědět. A tak jen němě pozoroval, jak se k němu blíží, a vší silou svého ducha přemáhal touhu otevřít ústa a vyslovit otázku. Ale občan s kosou na otázku nečekal ... byl už zvyklý, že se ho nikdo na jeho odpověď na Základní otázku nechtěl ptát. Přesto všem odpověď dal.