Sláva, Chřibská je od roku 2006 městem. Už zase. Ona totiž byla už od roku 1570, ale nějak o to přišla. Těžko říct kdy, protože se tím moc nechlubí, ale asi to bude mít souvislost s Odsunem, po kterém v ní moc lidí nezůstalo a tento kraj zdivočel. A není jen Chřibská, ale také Horní Chřibská a Dolní Chřibská. Ty patří k Chřibské. Ale pak je taky Nová Chřibská, která nepatří k Chřibské, ale k Rybništi. To by měl člověk vědět, aby v Nové Chřibské nedostal na budku.
Zvláštní je, že Chřibská není českou zkomoleninou německého Kreibitz, jak tomu v této zdivočelé zemi často bývá. Ve skutečnosti je naopak Kreibitz německou zkomoleninou slovanského Krzywycza, označujícího klikatící se potok, pravděpodobně dnešní Chřibskou Kamenici. Chřibskou vytvořil až František Palacký, protože je to okolo ní samý chřib, tedy pahorek. Je to pěkné, že se zajímal o Kreibitz. Ale vlastně proč ne, když tu v roce 1799 dokonce byl Josef II.? A když už v polovině 17. století zde vznikl spolek literátů? Do takového města bych taky jel, kdybych byl císař.
Když dnes ale jeden jde stezkou z Rybniště do Chřibské, nedostane se do spolku literátů, ale na hřbitov. Totiž na bývalý hřbitov, jehož starými náhrobky je vyzdoben areál kostela sv. Jiří. Nemohu si pomoci, ale je to miléé, že po renesanční epizodě byl kostel regotizován a činí tak Boží časoprostor zbachratělý barokními kaplemi ukončujícími ramena křížových chodeb poněkud křehčím.
A ty křížové chodby se snad radním líbí?
Možná o nich nevědí, protože radnice už není v novogotické radnici pod kostelem. V ní už je hospoda, ve které se nevaří pro poutníky novogotické fysiognomie.
A tomuhle se ty chodby líbí?
