U jihovýchodního okraje Mařenic dělají silnice takový vignl, ze kterého jedna vede do Kunratic, druhá do Heřmanic. A nad tím vinglem je Kalvárie. To je kopec. A na tom kopci byla asi před 350 lety poustevna sv. Anny. Ale protože svou primitivností byla pro ostudu, nahradila ji po nějaké době dřevěná kaplička. Sv. Anna nestačila, tak přibyl ještě Boží hrob ve skále. Dřevem však baroko pohrdalo, a tak jeden sedlák nechal postavit kapli kamennou, do které pak po její renovaci přinesl farář oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Franze Wedlicha z Chotovic. A to už bylo dost svatosti na to, aby na Kalvárii putovala procesí nejen z Mařenic, ale i z Heřmanic. Z Kunratic je to trochu dál, a tak se místo těch kunratických lenochů vlažných ve víře mezi mařenické a heřmanické iciky vmísili i horlivější katolíci z Dolní Světlé, čímž zcela narušili harmonii mého rozjímání.
Po Odsunu už na Kalvárii procesí nechodila. To byl taky nápad, rekolonizovat vyprázdněné Sudety komunisty. Skončilo to tak, že z kaple zůstala jen ruina. A to až do roku 2008. Je mi vlastně líto, že jsem nepřišel na Kalvárii o 20 let dřív. Ruiny kaplí rozjitřují ducha znamenitěji než kaple restaurované.
