Největší českej gauner

Štýrský Hradec

Ano, Graz. Protože tu v 6. století jacísi protoslovinci postavili hrad, tedy Gradec, což ve 12. století zkomolili Babenberkové a po nich to převzali i Habsburkové. Včetně toho primitivně bigotního katolíka Ferdinanda II. Štýrského, té zbabělé čůráčí hlavy. Jinak se ale o štýrských nedá říct, že by byli zbabělí. Každou chvíli se na ně někdo dobýval – Matyáš Korvín, Turci a dvakrát i Napoleon. Podruhé to bylo v širším rámci bitvy o Raab v roce 1809, kdy Schloßberg bránilo asi 900 mužů proti 3000 Napoleonových vojáků. Odrazili osm útoků, ale nakonec se museli vzdát, protože jim to nařídil císař František Druhoprvní, když se mu Napoleonovi Frantíci začali promenádovat po Vídni a vůbec je nezajímala opera. A pak si ještě museli nechat zbourat hradby Schloßbergu, pro případ, že by si tam chtěl někdy Napoleon zajet na výlet. A to ještě mohli být rádi, že jim zůstala Uhrturm. A taky že Napoleon o čtyři roky dříve zrušil Francouzský revoluční kalendář, jinak by jim určitě aspoň předělal ciferník.

No, já tu bojoval jen o jícen.

Na hrázi bez táty

Od té doby, kdy jsem byl s tátou poprvé na hrázi, už nikdy nic nebylo jako dřív. Hranice mezi vzpomínkami a skutečností se stala nesnesitelně vysoká a silná. Jeho nezdolnost, pro kterou byl v mládí přirovnáván k Emilu Zátopkovi, ho neopustila. A tak kráčel, ač stále slabší a shrbenější, smrti vstříc, aniž by si to připouštěl. Přestože chodila po jeho boku už tak dlouho, nakonec ho stejně zaskočila, když upadl do dvouměsíčního kómatu, během kterého jsem mu v nemocnici vyprávěl stále to samé – minulost jeho samého, minulost naši, a hlavně báje o budoucnosti. Ano, lhal jsem jako ještě nikdy v životě, lhal jsem o tom, kam spolu ještě pojedeme, co všechno ještě uděláme, jaké závody spolu poběžíme, až se probere a pustí ho zase domů, i když jsem věděl, že nic z toho už se nestane. Držel jsem ho za ruku a lhal jsem mu do zavřených očí. Do těch stále unavených očí, které se ale ještě před dvěma měsíci, než přestal odpovídat světu, dokázaly stejně chlapecky usmívat jako kdysi, v těch starých časech, které jsou teď už nenávratně pryč.

Včera ráno se stalo něco, co konečně ukončilo jeho trápení, a on mohl opustit ten už cizí svět, který se k němu poslední dobou nevděčně otáčel zády. V nemocnici jsme dostali igelitku s jeho průkazem VZP, šamponem, gelovým mýdlem, ústní vodou, holicí pěnou a žiletkami. Víc po něm vlastně nezbylo. A tak jsme dnes vyšli na tu „naši“ hráz. My všichni. Jen on tam nebyl. On už byl za tou bránou, za kterou my za ním ještě nesmíme.

Mezinárodní jazyk

Starý Svět

To je přesně on, ten starý svět, kdy všechno bylo ještě v pořádku. Muži byli opravdoví muži, ženy byly skutečné ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri. Až na to, že tohle je rok 2015, Praha a Starý svět na Hradčanech. A tak to má být, každé hradčany by měly mít svůj starý svět, aby lidé nezapomněli, jak mají vypadat mala chlupatá stvoření z Alfy Centauri.

Kalendář česko-slovenských lékařů