Pod oblohou zkalenou lidskými slzami
Úpí stvořená Země a v hloubi zmítá se bolestí
Když Boží pot stéká do propastí pod skalami
Bičovanými hněvem uprchlých větrů zlých.
A pěst probuzených bůžků ze dna prázdnoty
Tříská do jejích boků pluhem zdrásaných
Trhají řetězy a drtí ji žhavými kameny
Po hřbetu dupou jí zvířata pralesní.
Dušena tmou strhnutou slovem "odejdi"
A narvanou do hrdla s pěnící krví
Třese se pod pálivými vesmíru doteky
A vzpínajícími se Titány v křečích posledních.
V pase jak slovo sevřená ostnitými řemeny
I šlehaná bičem má oči bez slzí
Pohozena ve tmě pod Slunce světla hradbami
Rozdává život ve slovech prokletých.
V praskajícím ledu tělo bez vlády
Týraná Země lidí z jejího dechu povstalých
"Ach Otče, je těžké žíti bez matky."
Šeptá ke světlu a ozývá se smích.
sobota 25. března 1995
pátek 6. ledna 1995
Kdo?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Kdo udělal člověka pánem
A dal mu tolik sil?
Kdo vzbudil člověka s ránem
A dal mu Zemi, aby se v ní ryl?
Kdo provedl člověka rájem
Který mu nepatřil?
Kdo vysušil člověku pramen
A nastavil mu týl?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Byl to snad Ábel
Kdo ruce od krve si myl?
Aby s ním bratry bil?
Kdo udělal člověka pánem
A dal mu tolik sil?
Kdo vzbudil člověka s ránem
A dal mu Zemi, aby se v ní ryl?
Kdo provedl člověka rájem
Který mu nepatřil?
Kdo vysušil člověku pramen
A nastavil mu týl?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Byl to snad Ábel
Kdo ruce od krve si myl?
čtvrtek 15. září 1994
Lampa
Žluté Něco se vznáší ve vzduchu
Žluté Něco s neznámou minulostí
Se tříští na brýlích položených na stolku
A objímá se s Melancholií
Zabalenou do plédu v houpacím křesle.
Žluté Něco s neznámou minulostí
Se tříští na brýlích položených na stolku
A objímá se s Melancholií
Zabalenou do plédu v houpacím křesle.
sobota 30. dubna 1994
Kubismus
Picasso svírá v ruce dýmku
Sedí na stole zatíženém knihami
Přivírá oči a snaží se
Vyfouknout dým tvaru čtverce.
Sedí na stole zatíženém knihami
Přivírá oči a snaží se
Vyfouknout dým tvaru čtverce.
úterý 12. dubna 1994
Václav a Maruška
Táhne Václav Marušku
Vylezeme na hrušku
Vrtá hlavou Marušce
A co potom na hrušce?
Václav hlavu složí v dlaň
Máňa zadívá se naň
Z výšky svět je jinačí
Je hajný, kdo pytlačí.
Vylezeme na hrušku
Vrtá hlavou Marušce
A co potom na hrušce?
Václav hlavu složí v dlaň
Máňa zadívá se naň
Z výšky svět je jinačí
Je hajný, kdo pytlačí.
čtvrtek 7. dubna 1994
Anatomické pitvy
Ve formolovém oparu
Snažíme se splynout s bílým pláštěm
Jsme svědky podivné hostiny
Bojíme se examinátorů, a ne mrtvých
Obcházíme stoly
Jestli na nich neleží nějaký náš známý
Vždyť čas letí tak rychle.
Snažíme se splynout s bílým pláštěm
Jsme svědky podivné hostiny
Bojíme se examinátorů, a ne mrtvých
Obcházíme stoly
Jestli na nich neleží nějaký náš známý
Vždyť čas letí tak rychle.
středa 6. dubna 1994
Na plese
"Jak je možné, že nepřijel Váš pan bratr,
paní hraběnko?"
"Óóó, sama nevím, tolik se na ten ples
těšil - leč, dávejte pozor na rytmus."
"Ó pardon, aby se mu tak něco stalo."
"Ach, nestrašte."
Vše má žlutavý nádech.
paní hraběnko?"
"Óóó, sama nevím, tolik se na ten ples
těšil - leč, dávejte pozor na rytmus."
"Ó pardon, aby se mu tak něco stalo."
"Ach, nestrašte."
Vše má žlutavý nádech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)