HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
ČÁST DRUHÁ
TAK PRAVIL VELKÝ KROPNA
Po-poko-pokora
Ve-veli-veliký
VELIKÝ KROPNO
HUJÁ
HU-HUJA-HUJÁ
JUCHACHA JUCH!
------------------------------------------------------
Kapitola 9.
Pitomci a nepitomci
1
HUJÁ HUJÁ, pravím
vám. Hojně je pitomců, hojněji než písku pouštního. Nejdříve jsem chtěl použít
slovo samolibý nebo mé oblíbenéí slovo samovážný, ale to není dost komplexní,
pak jsem chtěl mluvit o volech, ale v češtině to může mít význam málo
výrazný. Slovo pitomec je nejen jednoznačnější, ale je úplnější a tedy jaksi
stabilnější a to dává problému tu správnou nadčasovou platnost. Pitomec je
nejdokonalejší.
2
Nejdříve o
tom, kde se pitomci vzali. Jednoduše. Dneska už se ví, že šimpanz i
pitecantropus měli společného předka. Míň už se ví, že ten předek byl vývojově
daleko výš, než je šimpanz. Čili šimpanz je sice náš vzdálený bratranec, ale
pěkně degene. Co je nejhlavnější, že tohle odlupování od té základní vývojové
linie šimpanzem neskončilo, že trvá dodnes a pořád se odlupují noví degeneráti,
jejichž vývojovou nedostatečnost je možno vyjádřit slovem pitomci. Protože
pitecantropus žil jinde než šimpanz – už ne ve větvích – šimpanz mohl přežít.
To neandrtálec byl pro cromaňonce jednoznačnější konkurencí a protože cromaňonec
byl lidštější, neandrtálec nepřežil. Cromaňonec to měl tehdá jednodušší,
protože ještě nevěděl, co je to humanismus a demokracie, to se mu to vyhrávalo,
ale co my dnes, to je horší, dokonce to vypadá, že tentokrát to navzdory
přírodě vyhrají degeneráti. A co je nejhorší, nejde je na první pohled vůbec
rozeznat od těch nedegenerovaných, ani podle stavby těla nebo barvy srsti či
pleti, národnosti, víry, politické příslušnosti. Pitomci jsou vlezlí všude a
nerozeznávají se ani podle toho, jestli jedí suché brambory či hrst rýže nebo
šlehačku a kaviár.
3
Jo, a to je
třeba zdůraznit: většina pitomců je učenlivá a chytrá jako opice a je obdařena
vysokou přizpůsobivostí, což jejich rozeznání značně ztěžuje. Jsou schopni
obsluhovat i technicky velmi náročná zařízení, ba i vykonávat práce náročné na
paměť a logiku. Učenlivost a přetvařovací přizpůsobivost pitomců jde tak
daleko, že napodobují i lidské chyby, takže jsou k nerozeznání, pročež se
nezřídka nejen celkem úspěšně vydávají za nepitomce, ale občas i za výkvět nepitomců
a strhnou tak celé masy k pitomostem globálně historických rozměrů.
4
Problém ovšem
není tak jednoduchý. I když teď na jednoho pitomce připadá jen asi 0,42
nepitomce, přeci jen větší část současné populace, díky křížení, patří do
přechodových forem, ve kterých je díky násobnému křížení takový maglajz, že je
těžko je nějak přesněji zařazovat, zejména proto, že hlavně v houfu a před
nadřízenými se chovají jako úplní pitomci, zatímco soukromě mají řadu příznaků
nepitomeckých.
5
Řečeno učeně,
znamená to, že k druhovým znakům pitomců některé projevy quasipitomců
konvergují. Jo. Řečeno lidsky, někdy je moc rozeznat nejde, i když se liší.
Nejvýraznější vlastností pitomců je, že mají vždycky ve všem jasno. Nikdy
nepochybují ani o sobě, ani o předpisech, jejichž dodržování vymáhají, ani o
systému, který je drží nad vodou, protože jsou ke všemu shora loayální.
Quasipitomci mají, podle většího či menšího stupně zpitomělosti, okamžiky, kdy
pochybují, a to jak o sobě, tak o předpisech, tak o systému. Co je ovšem přímo
průtrus, pokud je stupeň jejich zpitomělosti vyšší, mají velmi nutkavou
tendenci řešit své pochybnosti tím, že se přimknou k něčemu výraznému a
jednoznačnému, což znamená v drtivé většině případů k pitomosti, čímž
pochopitelně ještě zvyšují jak chorobné sebevědomí pitomosti, tak moc a
působnost jejích představitelů, nadpitomců a fýrerů.
6
Dalším
charakteristickým znakem quasipitomců je, že pro ně neplatí vlastně žádná
zkušenost, zejména ta, že nejdůkladněji člověka zotročí ten, kdo mu slibuje, že
bude za něj myslet. Je to způsobeno tím, že i malá troška pitomosti vede
k nechuti, ba přímo k aversi myslet, a to nejen lidsky, nýbrž vůbec,
v souvislostech, přičemž tato averse vyvolá potřebu hltat demagogické,
zkratkovité fráze pitomců.
7
Nepitomci
naopak si vždy uvědomují, že všechno, co je bez zdůvodnění prohlašováno za
nepochybné, je vždy naprosto pochybné a snaží se nalézat takové poznání, které
vyplývá z postupného odkrývání lidských neznalostí a je novým poznáním
kdykoli změnitelné, upřesnitelné, tedy trvale vystaveno pochybování a vývoji.
Tímto způsobem se snaží průběžně zvyšovat kvality vlastního poznání a chápání
světa, což jim na straně jedné nedává osobní předpoklady a potřebu motat se
pitomcům a quasipitomcům do jejich sporů a na druhé straně jim k tomu ani
nezbývá čas. Kromě snahy po poznání se nepitomci vyznačují tím, že se upřímně a
bez škodolibosti smějí jednak tomu, jak po sobě pitomci a quasipitomci
nenávistně ve skupinách i jednotlivě plivou, tak tomu, když pitomci a jim na
roveň se hrnoucí plivou po nich.
8
No a co
z toho vyplývá pro HLAVSA... mají doporučeno pokusit se snažit o dvě věci.
Jednak aby se z nich stali nepitomci, což je značně pracné, a v té
souvislosti si uvědomit, že samolibě, bez znalosti věci apriorně odsuzovat je
věčnou výsadou a pitomostí pitomců. Nepitomec, protože ví, že nejde vědět
všechno, neodsuzuje, nýbrž se směje, a to nejen veškeré pitomosti vůbec, ale
vědom si své nedokonalosti, směje se neméně vydatně i sobě. Tím také vyjadřuje svou
víru, že to, co se děje, je jednoznačně k smíchu, protože smích je
zdravější.
9
No a druhak
mají HLAVSA doporučeno, aby si uvědomili, že kdo neví, čemu se směje, je taky
pitomec. Tím ale není řečeno, že člověk se musí smát jen rozumem. Je dobře se
smát z celého srdce, což je nejen dobře, ale i správně.
10
Jsme šťastná
víra, protože pro žádnou jinou není na světě tolik srandy.
HUJÁ HUJDANÁ JUCH!
Tak pravil VELKÝ KROPNA „Pod lipami“ ve
čtvrtek.
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš
