středa 12. června 2013

Hujá Kropna - Kapitola 1.


HLAVSA GEGE

Kapitoly

svědectví

o myšlenkách a pravdách

VELKÉHO KROPNY

čili

KROPNA

To vyslovil za nás

pročež



HUJÁ KROPNA
 ------------------------------------------------------



 Kapitola 1.






Vznik víry

1                                  Většina lidí si není schopna současně uvědomovat více než jednu věc. Podstatně menší část je schopna si uvědomovat současně dvě věci. Jen málokdo je schopen si současně uvědomovat věci tři a čtyři už je záležitost high – geniality. VELKÝ KROPNA (občanským jménem Libor Kropáček) je schopen si současně uvědomovat libovolné (jeho libou vůlí dané) množství skutečností.
2                                  Znaven putováním světem, usedl jednoho dne KROPNA do snack baru nedaleko domova, aby, nerušen uhýbáním pouličnímu ruchu, mohl libovolně shromažďovat myšlenky. Aby nebyl rušen ani barmankou, řekl jí, že jako vždycky.
3                                  Již při prvním fernetu si uvědomil, že současný člověk trpí řadou negativních vlivů, kterými na něj bezprostřední i globální okolí působí. S nezbytnou dávkou podobenství pak uvážil, že kyselé deště naleptávají lidem myšlení, smog svými nálepy zatemňuje duši, herbicidy a pesticidy likvidují smysl pro humor, exhaláty chemického průmyslu způsobují korosi mentality a ozonová díra retarduje snášenlivost, peníze kazí charakter, stokrát nic umořilo osla a před bouřkou se sráží mlíko. To vše má za následek Agresivitu, Bezohlednost, Cynismus, Despotismus, Egocentrismus, Feťáctví, Gangsterství, Hulvátství etc., až po Alergii, Alibismus, Aroganci, Aritmetiku a nemravné sny u jednotlivců a ve společnosti pak narušenou ekologii, ekonomiku, etiku, dopravní i nedopravní zácpy, případně i opak.
4                                  Jak je to VELKÉMU KROPNOVI dáno, uvědomil si současně, že souhrn těchto faktorů je tak velký, že zákonitě se nenajde člověk, aby v něm nebyla vyvolána alespoň parciální, ovšem progresivně rostoucí nasranost, paralelně s tím si uvědomil, že tato nespokojenost lidí s uspořádáním pro ně jediné použitelné planety je důvodem k nespokojenosti jako takové, přičemž si uvědomil i to, že tato nespokojenost sama o sobě (an sich) je dostatečným důvodem, aby se s tím něco dělalo. Vědom si i toho, co bylo (i bez jeho vědomí) řečeno v předmluvě o věcech společné víry, rozhodl se celou šíři problematiky vyjádřit tak, aby neformuloval předžvýkaný názor, nějaký souhrn víry, nýbrž aby inspiroval tvoření vlastní víry v každém jednotlivě a zpětnou vazbou, prostřednictvím správně směrované výchozí inspirace dal základ pro novou, plně jednotnou víru.
5                                  Protože si v té chvíli kromě všeho výše uvedeného uvědomil i to, že bude muset ještě zaplatit občasná (!) zastavení barmanky a pak i následné neshody, které jej čekají doma, celou tíhu svých problémů i vědomí své globální odpovědnosti zformuloval při pohledu na vrchní část barmanky do jediné všesyntetisující věty: „KOZUE, KOZUE, odvrať od nás vše zue!“
6                                  V té chvíli si uvědomil ještě další věc, že nalezl SLOVO, jímž je možno označit samotný princip všeho, že POZNAL jméno toho, co má jak náboženstvími, tak vědami zcela pokřivenou podobu, především tím, že tato se snaží POZNANÉ SLOVO definovat, vymezit, přivlastnit. SLOVO, které KROPNA v té chvíli POZNAL, a to si plně uvědomil, je obsahu tak širokého, že je nedefinovatelný, přičemž tato nedefinovatelnost vylučuje jakoukoli možnost spekulativního definování obsahu a názvu. Proto jako jediná možnost názvu připadá právě jen takové SLOVO, které spontánně vytrysklo z podvědomí.
7                                  Ještě než přišla barmanka inkasovat, zformuloval VELKÝ KROPNA své poznání principu všeho, určujícího poslání, smyslu a pána všeho a po zaplacení si tuto formulaci zapsal na rub účtenky.
8                                  Naplněn poznáním (a fernetem), nenechal se VELKÝ KROPNA vyrušit ani výší útraty ani následným kraválem doma a pokračoval v úvahách až do usnutí.




HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš