Comunidad autonóma: Andalucía
Provincia: Granada
Vlastně si za to mohli sami ...
Granada bývala tuze významná, bývala dokonce hlavním městem samostatného maurského granadského emirátu, které si za své sídlo vybrala dynastie Nasrovců v době, kdy už to s Maury začínalo vypadat bledě. Už v 11. století vyrostla nad soutokem řek Beiro, Darro a Genil, hodinu autem od Středozemního moře, a přesto 700 metrů nad ním, pod štíty Sierra Nevada, pevnost Alcazaba. Ve 13. století se vlády chopila dynastie Nasrovců, která dala Granadě 23 emírů a Alhambru, celému emirátu pak zažít poslední rozkvět maurské kultury ve Španělsku. Za tuto výsadu Granada platila stále silnějším křesťanům nejen penězi, ale i vojenskými službami. Třeba vydatnou pomocí při dobytí muslimské Sevilly ...
Snad to byla Alláhova pomsta, snad jen takhle prostě končí všechno, ale každopádně ke konci 15. století byla natolik rozvrácena občanskou válkou mezi dvěma emírovými manželkami, že s ní Reyes Católicos nakonec ani neměli tak moc práce, jak by se čekalo. A pak následovalo to, co muselo. Latinský sedlák a římský křesťan museli smést tuhle příliš zjemnělou a ornamentální kulturu. Z maurského města se zachovala jen čtvrť Albaicín tyčící se naproti Alhambře přes Río Darro. V jejích uličkách lze, nedá-li si člověk pozor, zabloudit až do 15. století nějakého maurského pana Broučka.
Provincia: Granada
Vlastně si za to mohli sami ...
Granada bývala tuze významná, bývala dokonce hlavním městem samostatného maurského granadského emirátu, které si za své sídlo vybrala dynastie Nasrovců v době, kdy už to s Maury začínalo vypadat bledě. Už v 11. století vyrostla nad soutokem řek Beiro, Darro a Genil, hodinu autem od Středozemního moře, a přesto 700 metrů nad ním, pod štíty Sierra Nevada, pevnost Alcazaba. Ve 13. století se vlády chopila dynastie Nasrovců, která dala Granadě 23 emírů a Alhambru, celému emirátu pak zažít poslední rozkvět maurské kultury ve Španělsku. Za tuto výsadu Granada platila stále silnějším křesťanům nejen penězi, ale i vojenskými službami. Třeba vydatnou pomocí při dobytí muslimské Sevilly ...
Snad to byla Alláhova pomsta, snad jen takhle prostě končí všechno, ale každopádně ke konci 15. století byla natolik rozvrácena občanskou válkou mezi dvěma emírovými manželkami, že s ní Reyes Católicos nakonec ani neměli tak moc práce, jak by se čekalo. A pak následovalo to, co muselo. Latinský sedlák a římský křesťan museli smést tuhle příliš zjemnělou a ornamentální kulturu. Z maurského města se zachovala jen čtvrť Albaicín tyčící se naproti Alhambře přes Río Darro. V jejích uličkách lze, nedá-li si člověk pozor, zabloudit až do 15. století nějakého maurského pana Broučka.
