Hujá Kropna - Kapitola 3.

HLAVSA GEGE

Kapitoly

svědectví

o myšlenkách a pravdách

VELKÉHO KROPNY

čili

KROPNA

To vyslovil za nás

pročež

HUJÁ KROPNA

------------------------------------------------------

 Kapitola 3.

Prvé lístky

1                            Nežli VELKÝ KROPNA sehnal nezbytné prostředky k dalšímu uvažování, bylo ve snack baru už dávno otevřeno. Přestože měl před sebou tak velký a náročný námět, ba přímo obrovský konglomerát námětů, barmance oznámil „jako vždycky, ale dneska pomalejc“ a vyžebral si prázdnou účtenku. Na ni, jako inspiraci a vůdčí ideu, zapsal:

2                                             KOZUE!

Jsem kapkou Tvé nesmírnosti!

KOZUE!

Jsem zrnkem Tvé nesmírnosti!

KOZUE!

Mino Tebe jsem míň než nic!

KOZUE! Nesmírný KOZUE!

Dopřej mi zůstat Tvou částí!

3                            Na důkaz své upřímné vůle po trvalé jednotě VELKÝ KROPNA vypil první fernet na ex. Na pozadí všech uvědomovaných skutečností si VELKÝ KROPNA uvědomil, že pokud se víra stane spojovacím prvkem více lidí, vzniká náboženství s nutností jisté strukturovanosti jak věrouky, tak organisačního schematu fungování vnitřního i vnějšího. Tady si VELKÝ KROPNA uvědomil nejdříve, že pokud se víra stane náboženstvím, její organisační strukturou je pak církev. A protože církevní hodnostáři jsou podle zákona placeni státem, že by bylo výhodné, aby všichni vyznavači jeho učení – víry byli vysvěceni s titulem frater apostolus Kropnii, čili by je stát musel platit (a to z daní katolíků i jehovistů) a jeho vyznavači by měli tak dostatek možností novou víru intensivně šířit. Pak si uvědomil, že jsou pro víru akutnější záležitosti než využívání pitomosti státu a nápad placených duchovních své víry odložil na dobu pozdější

4                            S ohledem na fungování všech jiných náboženství si VELKÝ KROPNA uvědomil, že nezbytnou součástí každého z nich je KODEX víry a chování, například Desatero. Tím si uvědomil i to, že v Desater, tři přikázání jsou příkazy a sedm je zákazů, čtyři se týkají vztahu k víře a šest jich je obecných. Současně si ale uvědomil i to, že příkazy a zákazy jsou všem náboženstvím společné a že se jim tedy musí vyhnout. Rozhodl se tedy, že v jeho víře budou vydána jen doporučení. Dále si pak uvědomil – s ohledem na Desatero a jeho čtyři body specifikující způsob víry – že je nesmysl způsob víry předepisovat, nýbrž je účelnější ji učinit dostatečně přitažlivou, třeba i s obsahem doporučení, v KROPNOVĚ KODEXU obsaženém. Rozhodl se tedy věnovat svou pozornost etické části a uvědomil si přitom, že zatím všechny příkazy a zákazy byly v konečných důsledcích na nic, že když už to na někoho přišlo, že toho druhého prostě nemohl nezabít (a proč by nemohl, když ve svatých válkách je zabíjení věcí cti a povinnosti), tak to stejně udělal. Totéž s kradením a smilněním a křivým svědectvím a tak dál. Kdo dost kradl a loupil, měl na odpustky a kdo z bídy trošku zalhal, propadl peklu.

5                            Proto VELKÝ KROPNA rozhodl, že pro ty, kteří se připojí k jeho víře namísto direktivního (a proto obcházeného) kodexu vytvoří pouze inspirativní doporučení:

6                            Věřící by neměl pít alkohol, ale nemá zakázáno se o jeho škodlivosti občas sám přesvědčit.

7                            Věřící by neměl kouřit, ale nemá zakázáno se občas sám přesvědčit, že mu kouření nechutná nebo může nechutnat nebo že by mu mohlo nechutnat.

8                            Věřící by neměl střídat známosti, ale nemá zakázáno se občas přesvědčit, že i jiná známost je stejně jenom známost.

9                            Věřící by neměl spoustu dalších věcí, ale nemá zakázáno se občas sám přesvědčit, že přesvědčovat se je stejná marnost jako dělat to, co by neměl.

10                        Když dospěl VELKÝ KROPNA až sem, chopil se čtvrtého fernetu a jal se odpočívat.

HUJÁ KROPNA !

--------------------------------------------------

(c) 1992 - Milota Beneš